Jsem matka tří dětí. Se svými dětmi mám krásné, důvěrné vztahy, i když
s každým z dětí trochu jiný - založený na specifikách povahy dítěte.
Poznala jsem, že platí pravidlo, které odborníci v psychologii popisují. Každé dítě je naprostý originál a žádá si jiný přístup.  

Jsem sociální pedagog, který v terénní službě navštěvoval rodiny s dětmi s poruchou autistického spektra. Prováděla jsem je náročným životním obdobím od vyrovnání se s diagnozou dítěte, řešení konkrétních výchovných problémů specifických u těchto dětí, přes přípravu a docházení do školských zařízení. Setkávala jsem se s lidmi zlomenými osudem, opuštěnými partnery a rodinou. Rodiče malých autistů často zažívají nepříjemné situace na veřejnosti. Potýkají se s odsouzením a velmi rychle končí v sociální izolaci, uzavření ve svých domovech a v depresivních stavech.  Po narození třetího dítěte jsem se ve velmi podobné situaci ocitla sama. 

Prožila si temné, uplakané období, kdy jsem nebyla schopná běžného fungování. Syn byl velmi náročné dítě, které neustále plakalo. Utišit ho na malou chvíli byl někdy nadlidský výkon.  Nebyla jsem s ním schopná nakoupit základní potraviny pro rodinu. Začal k nám dojíždět dodavatel potravin přímo do domu. Nebyla jsem schopná při intenzivní péči o plakající dítě uvařit běžné jídlo. Téměř denně jsem jedla pouze rýži s uvařenou zamraženou zeleninou. To bylo jediné jídlo, které při přípravě vyžadovalo pouze uvařit v horké vodě. Zdržovali jsme se teměř vetšinu času pouze doma. Vycházky a výlety byly natolik náročné, že se pomalu vybudoval koloběh, který celou situaci zhoršoval. Matka se obává reakce okolí na křičící dítě a svou nervozitu přenáší na nespokojené dítě, které je v o to větší nepohodě. Koloběh, z kterého je velmi těžké vystoupit. Byla jsem bezradná.

Sama v sobě jsem nepoznávala tu ženu, kterou jsem ještě do nedávna byla. Bývala jsem sebevědomá, empatická k bolesti druhých v nelehké životní situaci. Měla jsem řadu doporučení a specifických přístupů, jak postupovat ve výchově náročně zvladatelných dětí. Psychicky jsem podporovala druhé a dostávala je ze sociální izolace. Dostala jsem se do situace mých klientů. Pocítila jsem naplno, jaké to je procházet těžkým obdobím, kdy se nechcete ráno probudit.

Ač mé dítě nemá poruchu autistického spektra, některé projevy chování mělo podobné. Každá malá změna nebo nová situace je pro něho stres – např. výměna zimní obuvi za jarní, ochutnat novou potravinu, přečíst s maminkou novou knihu, hrát si s novou hračkou, setkání s cizími lidmi, dovolená apod.

Jednotlivé kroky jsou jako noty, které při správném načasování a provedení vytvoří píseň, kterou si oblíbí každé dítě.

 V případě fyzických obtížích, bolestivých stavech pohybového aparátu se na mě můžete obrátit.

Více o metodách fyzioterapie.

Na začátku své fyzioterapeutické praxe jsem měla možnost pracovat s ženami po porodu na gynekologicko – porodnickém oddělení Horské nemocnice ve Vrchlabí, kde se v té době vedly alternativní porody. Tato pracovní, ale i osobní zkušenost s dvěma porody do vody, mě ovlivnila v dalším profesním směřování do oboru gynekologické fyzioterapie. Vedla jsem předporodní kurzy alternativního a klasického porodnictví. V ambulanci soukromé fyzioterapeutické praxe se věnuji bolestivým stavům pohybového aparátu, pečuji o ženy v těhotenství a po porodu.

Od září 2022 pracuji na zkrácený úvazek jako akademický pracovník na Katedře porodní asistence a zdravotně sociální práce Univerzity Pardubice.