Hnacím motorem pro naše jednání a dosahování cílů jsou motivy vnější – vycházející z okolí nebo motivy vnitřní, které jsou v mnoha ohledech stabilnější. Vnějším motivem k dosahování cílů je pozitivní reakce okolí ve formě poděkování, pochvaly, uznání, potlesku publika nebo udělení odměny – pro dospělé, například finanční prémie, pro děti odměna ve formě dobrůtky, hračky nebo dobré známky.
Klasické školství je často kritizováno, že jednostranně podporuje v dětech pouze touhu po vnějších motivech.
K dosahování dobrých studijních výkonů děti inspiruje dobrá známka, razítko v notýsku, pochvala, diplom…
Když dítě není příliš úspěšné, je mu pozitivní vnější odměna odepřena.
Po delší abstinenci odměny, kdy je dítě neúspěšné, přestává vyvíjet aktivitu k dosahování úspěchu. Nesnaží se, je nemotivované.
Vnitřním stimulem je zájem o danou aktivitu pro vlastní dobrý pocit.
Na hodnocení druhých mně nezáleží a danou věc nedělám za účelem pozitivní reakce okolí.
Pociťujeme vnitřní touhu sami pro sebe něčeho dosáhnout, přichází pocit vlastního zadostiučinění. O dosaženém výsledku nepotřebuji mluvit, nikdo o něm nemusí vědět, stačí mi můj vlastní dobrý pocit z „odvedené práce“.
Ve výchově se doporučuje sledovat dítě, co je jeho vnitřní motivací.
Dítě prochází obdobím, které je senzitivní pro učení některých dovedností. Dobré je toto období včas zaznamenat. Dítě začne projevovat zájem o konkrétní činnost a na nás je v této aktivitě ho podpořit a nezakazovat mu ji (pokud to samozřejmě neohrožuje jeho bezpečí).
Dobrým příkladem je touha dítěte se sám nakrmit. V období 6. měsíců věku dítěte, kdy začínáme s prvními příkrmy, dítě bývá fascinované jídlem. Rádo s ním manipuluje a ochutnává.
Dejte dítěti prostor ke zkoumání a neomezujte ho v jeho nové zálibě, podpoříte tak jeho vnitřní hnací motor. Brzo nastává období, kdy projevuje zájem o hrníček s pitím, o lžičku. Někdy rodiče omezují dítě v probuzené touze zkoušet novou činnost, aby se vyhnuli znečištění oblečení a okolí. Nevědomky v dítěti potlačují možnost zažít pocit zadostiučinění, když se mu podaří lžičku dopravit do úst. Pro dítě to je přitom ohromná zábava učit se novým dovednostem.
Podobně tomu tak bývá i u nácviku oblékání a svlékání. Dítě se dostane do senzitivního období a začne samo projevovat zájem o tuto činnost – zkouší v kočárku sundávat botičky, pak ponožky…, zajímá se o brýle a chce si je nasadit, zkouší sám oblékat a svlékat čepičku. Vypozorujte jeho zájem a v činnosti ho neomezujte.
V určitém období dítě začne při večerním koupání samo zkoušet omývat si nožičky, bříško… Opět ho podporujte, přidejte se k němu a ve formě hry se ho ptejte, co je ještě třeba omýt.
V důležitém, senzitivním období syn začal projevovat zájem sám si otřít zadeček po vykonané potřebě na toaletě.
I když je dítě ještě motoricky nezručné, je žádoucí ho v zájmu o samostatnost podporovat a nepotlačovat přirozenou vnitřní motivaci.
Nejčastěji se uchylujeme k používání verbální formy podpory. Slovní hodnocení má svá úskalí a každý z nás preferuje určitou formu hodnocení: efektivní či méně.
Někdy přemíra slov není žádoucí. Stejně tak, časté používání verbální pochvaly nemusí na dítě účinně působit stále.
Otřepané fráze se stanou pro Vás i dítě rutinou.
Podpořit sebehodnotu dítěte lze i neverbálním způsobem – Vaším přístupem k dítěti, gesty a Vaší pozorností. Kouzlo neverbální pochvaly na dítě působí mnohem více než vyřčená pochvala.
Zde je vhodné brát v úvahu stáří dítěte. U malých dětí používejte více emocí v projevu. Více jásejte, tleskejte.
U starších dětí emoce ubírejte a více preferujte neverbální gesta
a pozornost.
Chcete se dozvědět více o výchovných prostředcích, které podporují zdravý sociální vývoj dítěte? Naučte své dítě cítit se šťastné pomocí jednoduchých kroků.