Nálepkování do výchovy nepatří

Nálepkování (neboli labelling) je označení jedince dle určitých znaků
v chování nebo jeho vzhledu.
Nálepkování začleňuje do škatulky a jedince může stigmatizovat v pozitivním či negativním slova smyslu.
S nálepkou se žije těžko a vymanit se ze škatulky není jednoduché.
Dítě, které je označené učitelem za problémové, bude mít tendence se dle své nálepky tak opakovaně chovat. Okolí ho bude již odlišně vnímat a bude mít v hodnocení jeho chování jiná měřítka než u dítěte, které je označováno jako svědomitý žák.

Sociolog Anthony Giddens popisuje vznik deviantního chování právě
na základě přidělení nálepky autoritou – rodičem, vychovatelem, učitelem, apod. Dítě, které v obchodě vezme dobrotu bez zaplacení, je označené za zloděje a jeho špatné hodnocení se s ním ponese. Čin udělá opakovaně s myšlenkou: stejně si o mně myslí, že jsem zloděj…
Deviantní chování se na základě udělení nálepky fixuje.

Negativní nálepkování

Nálepkování jako forma negativního hodnocení ve výchově, je pro dítě velmi zraňující. Rodiče jsou pro děti celý jejich svět.  Děti bytostně potřebují, abyste je milovali a přijímali i s jejich nedostatky, které máme přirozeně všichni.  Rodiče často označují děti slovy, které by o sobě nikdy slyšet nechtěli.  „Ty jsi lakomá, když nechceš půjčit hračku.“ „Jsi zlobivý kluk, když se vztekáš.“ „Snad se tolik nestalo. Proč tak vyvádíš? Jsi hysterka.“  Dítě se učí sebehodnotě skrze Vaše slova. Dítě, které často slyší, jak je zlobivé, nemá jinou možnost, než se dle negativního hodnocení chovat zlobivě.

Jak se vyhnout nálepkování?

Když dítě jedná nežádoucím způsobem, označte jeho chování. Nepoužívejte hodnotící slovní spojení JSI…  Příklad: Chlapec na pískovišti uhodí jiné dítě, protože mu sebralo hračku.
Negativní nálepkování: „Ty jsi ale zlý, Honzíku. Ublížil jsi chlapečkovi.“ Reakce bez hodnocení dítěte: „Honzíku, to nebylo pěkné chování. To se mi nelíbí. Vím, že tě rozčílilo, že ti chlapeček vzal hračku, ale může se to vyřešit jinak. Chlapečka to bolelo.“

Nehodnoťte dítě, ale jeho chování. Mluvte o pocitech dotčených osob.  Nezapomínejte, že dítě se chová v důsledku něčeho – pro své nežádoucí chování mělo důvod.  Snažte se příčinu nežádoucího chování rozklíčovat
a pokuste se ji ošetřit, aby se příště nežádoucí chování neopakovalo nebo proběhlo v menší intenzitě. Úspěchem bude také, když k nežádoucímu chování u dítěte sice dojde, ale dítě si  po proběhlém, nežádoucím chování  uvědomuje nesprávnost reakce a svého chování lituje.

Verbalizujte emoce

Mluvte s dítětem o jeho emocích – co prožívá během různých událostí.
Mrzí tě to, když se na tebe zlobím… Bolí tě to, když si odřeš koleno…
Máš radost, když se ti povedl obrázek… Jsi smutný, protože si kamarád s tebou nechce hrát… Stýská se ti po babičce… Překvapilo tě to… Vyděsilo tě to…
Učte dítě zorientovat se ve svých emocích.

Ve stadiu, kdy dítě své emoce umí dobře rozlišovat, mluvte o pocitech ostatních – o Vašich pocitech, o pocitech rozčilené sousedky, o pocitech plačícího kamaráda.
Dítě se díky Vašemu působení naučí empaticky vcítit do pocitů druhého.
A to je pro emoční inteligenci a spokojený život ve společnosti nepostradatelné.

Kouzlo EQ

Ve vzdělání pro školní úspěšnost se často zmiňuje hodnota inteligenčního kvocientu IQ. Jeho výše nám předpovídá školní úspěšnost a studijní možnosti dítěte.  
V dnešní době se ovšem více začíná apelovat na výši emoční inteligence, zkráceně EQ. Hodnota EQ ovlivňuje schopnost porozumět ostatním lidem, jejich motivům a jednání. Dále ovlivňuje orientaci a ovládání vlastních pocitů a motivů. Hodnota EQ přímo ovlivňuje kvalitu života v mezilidských vztazích, která je důležitější než sólové studijní a pracovní úspěchy.
Lidé s vyšší emoční inteligencí se lépe orientují ve společenském životě, velmi dobře v kolektivu spolupracují, snadněji řeší konflikty. Jsou celkově ve svém pracovním a soukromém životě spokojenější, šťastnější.

Podpořte vyšší mozkové funkce

Díky Vašemu pozitivnímu působení na dítě, kdy vysvětlujete pocity
a motivy, se začne častěji v reakcích na různé události uplatňovat vyšší mozková centra (mozková kůra), která zapojí do procesu rozhodování
o reakci dítěte myšlení, plánování, vyhodnocování  a komunikaci. 
Vytrvejte v citlivém přístupu bez hodnocení dítěte a dítě začne používat vyšší mozkové funkce při jednání. Méně často se bude aktivovat primitivní, zkratkovité a afektivní chování.
Dítě bude o svých pocitech a jednání více přemýšlet a jeho chování se stane vyrovnanější.

Pozitivní nálepkování

Pozitivního nálepkování také všichni moc dobře známe a používáme. Bohužel to není vhodný prostředek výchovy stejně jako nálepkování negativní. Za účelem pozitivní motivace nebo ocenění používáme věty typu: „Ty jsi šikulka.“ „Ty jsi ale borec.“ apod.
Vhodnější je opět použít, stejně jako u předešlého kroku, hodnocení chování dítěte s vyjádřením emocí
Dítě nakreslí pěkný obrázek. Pozitivní reakcí okolí velmi často je použití otřepaného: „ Ty jsi šikulka“. Hodnocení dítěte s použitím ty jsi, zkuste vyměnit za hodnocení chování nebo výtvoru. 

Např. „Jééé, to je krásný obrázek. Vidím, jak si použil veselé barvy. Moc se mi to líbí. Máš z něho také radost?“
Dále můžete dítě ocenit Vaším podrobnějším zájmem. „Pojď mi říct, co jsi tam všechno nakreslil. To mě zajímá.“ …A o výtvoru  si popovídejte.
Dítě s Vámi bude sdílet události, zájmy, pocity a to je v jeho sociálním vývoji maximálně žádoucí.

Na základě hodnocení chování a interpretaci pocitů pracujete pozitivním směrem na sebehodnocení dítěte. Motivy chování dítěte budou vycházet z jeho vlastního přesvědčení a ne z požadavků nebo očekávaní někoho jiného.
Dítě se začne chovat na základě svých vnitřních hodnot a motivů.
Jeho hnacím motorem v aktivitě nebude zavděčit se druhým lidem, ale vlastní pocit zadostiučinění.
Nebude potřebovat pochvalu, aby byl spokojený se svým výkonem.

Jsem fyzioterapeutka a sociální pedagog. Specializuji se na podporu rodin s dětmi. Pomáhám rodičům najít CESTU K jejich dětem a zároveň CESTU K sobě samým, což vede k celkové harmonizaci vztahů v rodině. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • Otestujte své batole v sociální zralosti pro včasné odhalení autismu

    Sociální nezralost můžete otestovat již ve věku 18. měsíců dítěte. Test obsahuje videa, která Vás lehce navedou k pochopení jednotlivých testovacích položek.

  • Nejnovější články
  • Kategorie
  • Potkáme se na Facebooku