12 kroků, jak správně motivovat dítě

Hnacím motorem pro naše jednání a dosahování cílů jsou motivy vnější – vycházející z okolí nebo motivy vnitřní, které jsou v mnoha ohledech stabilnější. Vnějším motivem k dosahování cílů je pozitivní reakce okolí ve formě poděkování, pochvaly, uznání, potlesku publika nebo udělení odměny – pro dospělé, například finanční prémie, pro děti odměna ve formě dobrůtky, hračky nebo dobré známky.

Vnější motivace

Klasické školství je často kritizováno, že jednostranně podporuje v dětech pouze touhu po vnějších motivech.
K dosahování dobrých studijních výkonů děti inspiruje dobrá známka, razítko v notýsku, pochvala, diplom…
Když dítě není příliš úspěšné, je mu pozitivní vnější odměna odepřena.

Po delší abstinenci odměny, kdy je dítě neúspěšné, přestává vyvíjet aktivitu k dosahování úspěchu. Nesnaží se, je nemotivované.

Vnitřní motivace

Vnitřním stimulem je zájem o danou aktivitu pro vlastní dobrý pocit.
Na hodnocení druhých mně nezáleží a danou věc nedělám za účelem pozitivní reakce okolí. 
Pociťujeme vnitřní touhu sami pro sebe něčeho dosáhnout, přichází pocit vlastního zadostiučinění. O dosaženém výsledku nepotřebuji mluvit, nikdo o něm nemusí vědět, stačí mi můj vlastní dobrý pocit z „odvedené práce“.

Ve výchově se doporučuje sledovat dítě, co je jeho vnitřní motivací.
Dítě prochází obdobím, které je senzitivní pro učení některých dovedností. Dobré je toto období včas zaznamenat. Dítě začne projevovat zájem o konkrétní činnost a na nás je v této aktivitě ho podpořit a nezakazovat mu ji (pokud to samozřejmě neohrožuje jeho bezpečí).

Dobrým příkladem je touha dítěte se sám nakrmit. V období 6. měsíců věku dítěte, kdy začínáme s prvními příkrmy, dítě bývá fascinované jídlem. Rádo s ním manipuluje a ochutnává.
Dejte dítěti prostor ke zkoumání a neomezujte ho v jeho nové zálibě, podpoříte tak jeho vnitřní hnací motor. Brzo nastává období, kdy projevuje zájem o hrníček s pitím, o lžičku. Někdy rodiče omezují dítě v probuzené touze zkoušet novou činnost, aby se vyhnuli znečištění oblečení a okolí. Nevědomky v dítěti potlačují možnost zažít pocit zadostiučinění, když se mu podaří lžičku dopravit do úst. Pro dítě to je přitom ohromná zábava učit se novým dovednostem.

Podobně tomu tak bývá i u nácviku oblékání a svlékání. Dítě se dostane do senzitivního období a začne samo projevovat zájem o tuto činnost – zkouší v kočárku sundávat botičky, pak ponožky…, zajímá se o brýle a chce si je nasadit, zkouší sám oblékat a svlékat čepičku. Vypozorujte jeho zájem a v činnosti ho neomezujte.

V určitém období dítě začne při večerním koupání samo zkoušet omývat si nožičky, bříško… Opět ho podporujte, přidejte se k němu a ve formě hry se ho ptejte, co je ještě třeba omýt.

V důležitém, senzitivním období syn začal projevovat zájem sám si otřít zadeček po vykonané potřebě na toaletě.
I když je dítě ještě motoricky nezručné, je žádoucí ho v zájmu o samostatnost podporovat a nepotlačovat přirozenou vnitřní motivaci.

Pro motivaci dítěte můžeme použít prostředky verbální nebo neverbální pochvaly.

Verbální motivace

Nejčastěji se uchylujeme k používání verbální formy podpory. Slovní hodnocení má svá úskalí a každý z nás preferuje určitou formu hodnocení: efektivní či méně.

Co při verbální motivaci funguje a naopak čím můžete nadělat více škody než užitku?

• Vynechejte nálepkování v hodnocení. Nehodnoťte dítě, ale jeho chování. Podrobnosti o nevhodnosti používání slovního spojení JSI…naleznete ve článku: Nálepkování do výchovy nepatří.
• Neuvěřitelné pochvaly jsou věty typu. „To je nejkrásnější hrad z písku na celé pláži!“ „Ty jsi ta nejchytřejší holčička na světě!“ Vím, že je to řečené v dobrém duchu, ale není třeba přehánět a používat přeceňující věty. Můžete v dítěti podporovat přehnané sebevědomí, které mu rozhodně neprospěje. Nebo se může stát naopak, že Vaše přehnané hodnocení nebude pro dítě věrohodné a nebude Vám důvěřovat. Vaším slovům neuvěří.
• Prvotní pochvalu zrušíte. Nejdříve dítě pochválíte, oceníte jeho aktivitu, ale vzápětí mu dobrý pocit seberete kritikou. „Jééé to je krásný obrázek! Ale proč jsi to tady tak zaneřádil vodovkami!“
  „Super, krásné třetí místo…ale toho před tebou si ještě mohl předběhnout.“
  Prvotní pochvalu kritikou zaručeně zabijete. Dítěti zkazíte radost z  úspěchu.
• Přirovnejte dítě k postavě z pohádky. „Teda ty jsi byl rychlý jako Blesk McQueen v Hromové díře.“
  „Překážky si přeskákala zkušeně, jak žabka Kuňkalka.“

Někdy přemíra slov není žádoucí. Stejně tak, časté používání verbální pochvaly nemusí na dítě účinně působit stále.
Otřepané fráze se stanou pro Vás i dítě rutinou.

Při častém používání slovního hodnocení sdělení ztrácí hodnotící pozitivní náboj.

Neverbální motivace

Podpořit sebehodnotu dítěte lze i neverbálním způsobem – Vaším přístupem k dítěti, gesty a Vaší pozorností. Kouzlo neverbální pochvaly na dítě působí mnohem více než vyřčená pochvala.

Zde je vhodné brát v úvahu stáří dítěte. U malých dětí používejte více emocí v projevu. Více jásejte, tleskejte.
U starších dětí emoce ubírejte a více preferujte neverbální gesta
a pozornost.

 Osvědčené prostředky, které můžete při ocenění použít
a děti je milují, jsou:

• Uznale pokýváte hlavou nebo řeknete pouze „Hmmm“.

• Zastavíte činnost, kterou zrovna provádíte a tiše se, se zájmem, na dítě díváte. Milující pohled do očí je pro dítě slast. Dáváte dítěti najevo: Zajímáš mě, jsi pro mě důležitý.

• Pohladíte dítě po zádíčkách, po vlasech, obejmete ho, jemně
  ho polechtáte. Fyzickým kontaktem dítěti předáte, co nemusí být vysloveno, ale je přítomno. Své dítě milujete.

• Na dítě se usmějte :-). Úsměv nic nestojí a má benefit pro obě strany.

• Začněte používat gesta ocenění: potřesení rukou (gratuluji k úspěchu), zvednutý palec, plácnutí dlaní „give me five“, poplácání po ramenou, zatleskání.

• Oceňte dětský výrobek či kresbu, že si ho vystavíte nebo schováte na památku. Doma máme na dětské výrobky velkou krabici.
  Obsah časem bude jistě hodnotný k vybavení krásných vzpomínek s dětmi. Nejen Vy, ale i děti se rádi v pozdějším věku k těmto věcem vrací a prohlíží si je.

• Mrkněte na dítě jedním okem. To je gesto, které používá můj manžel se synem. Je to více než roztomilé, když se malý šprček snaží mrknutí napodobit :-). Navíc je na něm patrná spokojenost z navázaného neverbálního kontaktu.

• Věnujte dítěti svůj čas, který je ze všech odměn nejcennější. Povídejte si o prožitém dni. Zajímejte se o jeho zážitky, zájmy, radosti
  i starosti. Povídejte si o výtvoru – komentujte, co všechno vidíte na obrázku, jaké použilo dítě barvy. Ptejte se dítěte na podrobnosti.

Chcete se dozvědět více o výchovných prostředcích, které podporují zdravý sociální vývoj dítěte? Naučte své dítě cítit se šťastné pomocí jednoduchých kroků.